Historie
Obecná historie:
Jméno Schwanenbrückl vzniklo zajímavým způsobem. Panství pánů ze Schwanenbergu sahalo až k řece Radbuze a s naším územím ho spojoval můstek, původně dřevěný. Protože páni ze Schavenenbergu měli ve znaku labuť (schwanen-labuť), dostalo místo jméno Schwanenbrückl, tedy Labutí můstek.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
O rozsahu osídlení dnes již zcela zmizelé obce svědčí záznam o prodeji, kterým Petr Schürer roku 1607 převedl mutěnínským Vidršpergárům novou huť se všemi staveními, sladovnou, pivovarem, poplužím, mlýnem, pilou a chalupami.
V Mostku stávaly dva mlýny. Mlýn položený v údolí Radbuzy pod hrází rybníka, je již v roce 1615 uváděn jako panský. Snad byl založen již sklářem Pavlem Schürerem. Od roku 1653 tu byl mlynářem Andreas Portner, jehož potomci drželi mlýn až do konce 17. století.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
V polovině 18. století je ve vsi zmiňován mlýn o dvou kolech se dvěma stoupami a pilou. Nelze určit, který ze dvou to je.
V roce 1789 uvádí Schaller tuto obec pod názvem Neue – Schwanenbrückl, v roce 1839 se už jmenuje jenom Schwanenbrückl, s 30 domy, kde byly 2 sklářské hutě, vinopalna, výrobna potaše, panská hájovna, zámeček, 2 mlýny a pila.
1838 – indikační skica a otisk stabilního katastru – č. 23 – spalná budova s dalším obdélníkovým přístavkem, jedno kolo, majitelem mutěnínský Vidršpergár.
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Jediné dochované sčítání obyvatel uvádí v roce 1921 jako mlynáře Johanna Gobernatze *1885 Schwanenbrückel.
1930 – Jan Ittner – mlýn a pila – 3 kola na svrchní vodu – 0,093-4,3-10,5
1938 - Osada měla před II. světovou válkou 49 usedlostí.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Po odsunu německého obyvatelstva sice ves získala nové české jméno Mostek, ale kvůli blízkosti hraničního pásma nebyla natrvalo dosídlena a koncem 50. let byla zbořena.
Události
Zánik mlynářské živnosti Zánik budovy mlýna
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Vývoj po roce 1989
2019 - Dnes je prostor hustě zarostlý stromovím, přetrval pouze starý kamenný most přes Radbuzu z r. 1809, obnovený po roce 1990.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
